Promyky a cibetky jsou menší šelmy. Jejich tělo bývá dlouhé štíhle a je doplněno krátkýma nohama. Laikové si je často pletou s kunovitými šelmami. Jejich blízkými příbuznými jsou však hyeny. Promyky obývají celou Afriku a část jižní Asie. Nejznámějšími zástupci této skupiny jsou pravděpodobně surikaty, dále pak mangusty a promyky mungo, které jsou známými lovci kober. Cibetky obývají rovněž Afriku, jižní Asii a také jižní Evropu. Některé druhy žijí na zemi, jiné jsou stromové. Cibetky mají pod ocasem pachové žlázy, ze kterých se dříve vyráběly kosmetické výrobky.
Zemní mužíčci
V němčině se v překladu surikaty nazývají zemní mužíčci. Proč tomu tak je? Zatímco se někteří členové kolonie věnují shánění potravy či úpravě doupěte, jiní stojí na vyvýšeném místě, aby měli co nejlepší rozhled, hlídají, jestli se neblíží nebezpečí. Při jeho spatření, mizí všechny surikaty v úkrytech. Surikaty obývají suché stepní až polopouštní oblasti. V jedné kolonii žije kolem 30 jedinců, přičemž struktura kolonie a úkoly jsou jasně dané. Jsou to drobné šelmy, takže se živí hmyzem, pavouky, drobnými obratlovci, vejci, ale také například sladkým ovocem.
Cibetky a výroba mýdla
Cibet je silně aromatická látka, kterou vylučují cibetky ze své velké anální žlázy. Cibet se používal ve voňavkářském průmyslu, k výrobě parfémů i mýdel. Cibetky byly z tohoto důvodu dříve často loveny. Cibetka africká patří k největším druhům, může vážit až 20 kg a dorůstat až do délky 80 cm. Je to noční šelma, nejaktivnější je od soumraku po půlnoc. Dožívá se až 20 let a kromě období páření žije samotářsky.
Život mangusty žíhané
Šelma, která žije v koloniích ve stepích v Africe. Loví hlodavce, ptáky, menší plazy a hmyz. Kromě toho požírá rostlinné bobule a plody. Nejaktivnější je ráno a pak za soumraku, kdy jsou příjemnější teploty. Při shánění potravy naběhají až několik kilometrů denně.