Není věc, jako věc

Věc je široký pojem, který do sebe zahrnuje spoustu dalších synonym. Může znamenat otázku, záležitost, problém. V hmotném poli může označovat předmět, výrobek, zboží nebo objekt. V běžném životě si automaticky vybereme pojem, který se nejvíce hodí, a vložíme ho do kontextu, aniž bychom nad tím příliš dlouho přemýšleli. Z právního hlediska však každý pojem značí trošku něco jiného.

        I.            Například věc jako předmět může v českém jazyce znamenat školní předmět jako předmět výuky, nebo předmět jako větný člen, anebo ve filosofii je to označení hlavní myšlenky, na kterou je zrovna obor zaměřen.

     II.            Kdyžto slovo zboží je označení pro hmotný statek, buď přírodní, nebo uměle vytvořený, který je zpravidla určen k prodeji. V tomhle případě je doložen i historický význam slova, který označoval feudální majetkovou držbu. K tomuto pojmu se váže i vědní disciplína známá již od 1. poloviny 16 století pod názvem zbožíznalství nebo zbožíznalství popisné.

Tato vědní disciplína měla na starost hodnocení a kategorizaci zboží a ochranu jeho užitné hodnoty. Vzniklo hlavně z toho důvodu, aby nedocházelo k padělání nového zboží, které především Evropané (vzniklo v Itálii) ještě neznali. V 19. století pokrok umožnil dokonce zkoumání struktury a složení zboží.

   III.            Poslední význam slova, na který bych s chtěla zaměřit, je pojem výrobek. Samotný pojem výrobek se dá vyložit jako jakýkoliv hmotný statek, služba, myšlenkanebo uplatněnínějakéhopráva. Marketing však chápe slovo výrobek v širším slova smyslu, než běžná praxe. Dle této vědy se za výrobek považuje vše, co lze na trhu směnit, nebo nabídnout jako objekt zájmu sloužící k uspokojení určité potřeby.

Členit se dá dvojím způsobem. Zaprvé dle vztahu výrobku ke spotřebě. A to ke konečné spotřebě – spotřební zboží, nebo výrobek určený pro další spotřebu – kapitálové zboží. Zadruhé dle samotné spotřeby buď na výrobky jednorázové spotřeby, anebo na výrobky dlouhodobého užití. Velkou procentuální část tvoří spotřební zboží, které se může dále dělit do tří kategorii.

A to běžné zboží, zvláštní zboží a speciální zboží. Někdy je dělení jednoznačné, protože vyplývá z povahy výrobků, jindy je to individuální odkazující se na spotřebitele, jeho potřeby nebo nákupní chování.
Každým konkrétní pojmem se dá zabývat celkem dlouho. A podstatu pochopíme, jen pokud si opravdu vše rozložíme na malé základní kousíčky a každý z nich dokážeme pojmenovat a vzápětí složit do původního celku. Je velice zajímavé sledovat původ slov a okolnosti, které vedli k jejich vzniku.