Venkovní brány jsou podle mě věc, kterou člověk často bere tak trochu jako samozřejmost, než se o ně tedy začne opravdu zajímat, ale přitom mají obrovský vliv na to, jak působí celý dům nebo zahrada. Já když jedu kolem nějakého baráku, tak první, čeho si všimnu, je právě brána. Buď je krásně sladěná s plotem a domem a hned to celé působí upraveně, nebo je to stará rezavá záležitost, která kazí dojem, i když za ní může stát klidně nádherný dům. Je to prostě něco jako vizitka, první dojem, co zanecháš, a zároveň hodně praktická věc, protože ti chrání majetek a dává soukromí.
V této době se mi líbí, že co se týče venkovních bran je opravdu veliký výběr. Někomu se líbí klasická křídlová, jiný nedá dopustit na posuvnou, protože je pohodlnější a zabere míň místa. A když je ještě s motorem, že ji otevřeš na dálkové ovládání, tak to je komfort, který si člověk rychle zvykne brát jako samozřejmost. Já si pamatuju, jak jsme měli kdysi doma starou křídlovou bránu a pokaždé, když pršelo nebo sněžilo, jsem nadávala, že musím ven, odemknout, otevřít, zavřít. Když pak rodiče pořídili automatickou posuvnou, tak to byl úplně jiný svět. Přijedeš autem, klikneš na ovladač, brána se sama otevře, ty projedeš a máš klid.
Ale není to jen o pohodlí, brána je i o pocitu bezpečí. Já mám ráda, když se zavře a vím, že děti nebo pes nevyběhnou ven na silnici, a naopak, že k nám jen tak někdo cizí nevkročí. Je to prostě hranice mezi tím mým bezpečným prostorem a okolním světem. A přitom může být i krásná. Dneska jsou venkovní brány v tolika stylech, od moderních čistých linií až po ozdobné kované, že si každý najde to svoje. Líbí se mi, když si někdo dá tu práci a brána ladí s fasádou domu i plotem, pak to působí tak celistvě a člověk hned cítí, že to má úroveň. Samozřejmě záleží i na materiálu. Já osobně mám slabost pro dřevo, protože dává i technické věci jako je brána takový domácký pocit.